Šestinedělí
Tak jsme přijeli domů do Holic, kde na nás čekalo nové bydlení a taky babička a děda. Taťka s námi zůstal týden doma, aby mamce pomohl se zabydlet a sžít se s novou rolí matky. Ale ze všeho nejdřív samozřejmě oslavil (už po několikáté) můj příchod na svět. Může říct, že i pro mě to bylo (a stále je) všechno dost náročný. Nikdo se mi nemůže divit, že jsem chvíli vzhůru a pak dlouho spím. No někdy ty zážitky a všechno to okolo zpracovat musím, no né? Fakt toho na mě bylo hodně, ak jsem to ventilovala každodenním večerním hodinovým (i delším) řevem :-) Babička se v tu dobu našemu bytečku vyhýbala, protože prý by nesnesla tu bezmoc, že mě nešlo utišit. Ale mamka to zvládla a celou dobu, co já jsem řvala, tak mi zpívala, houpala mě na klíně a povídala mi. Do dneška když je mi mizerně, nebo nemůžu usnout mamka nasadí nejtěžší kalibr - zpívání a já za chvilku usnu. Zpravidla tak do 3 písniček :-) Takže taťka mě neuspává, protože zpívat prý rozhodně nebude. Mamka si mě moc chválila, protože v noci jsem se jen probudila na krmení a zase jsem spala dál. A vstávala ke mě od 20 do 8 hodin jen 3x. Kolem těch šesti týdnů mě přešlo i to každodenní řvaní. Páni já byla fakt tak strašně hodná, zato teď to mamce vynahradím :-)) Taťka za námi jezdil (a do teď jezdí) skoro každý týden a už se těšíme, až ho tady budeme mít nastálo. Na konci šestinedělí jsme šli na kontrolní prohlídku k paní doktorce a vše bylo v pořádku. Měřím 55,5cm a vážím 4,450kg. Takže si nás objednala až na tříměsíční prohlídku.